První dubnový článek je tu a s ním také slíbené dubnové téma ÚKLID. Možná se trochu bojíte, co vás tento měsíc na blogu čeká a možná si říkáte, že tohle téma raději přeskočíte, protože vy, rozený chaotik, se uklízet rozhodně nikdy nenaučíte. Pokud vás podobná myšlenka napadla, tak vás můžeme ujistit, že jste tu právě teď úplně správně, protože když jsme cestu k uklizené domácnosti našly my dvě, vy ji najdete taky. Cílem našeho blogu i každého článku je povzbudit a vnést radost do tvoření vašeho vlastního domova. Píšeme o tom, co samy známe a co jsme se za posledních deset let, co tvoříme naše vlastní domovy, naučily. Dubnové téma tedy otvíráme naším vlastním příběhem o cestě z nepořádku a chaosu k radosti z uklizeného domova.
Byly jednou dvě sestry
To, že u nás doma bývalo většinou navařeno a útulno, už víte. Psaly jsme o tom nejen v našich článcích, ale i v naší knížce Báječné oslavy. Právě ono útulno ale úzce souviselo ještě s něčím jiným, než jen se svíčkami a teplým jídlem. U nás doma bylo vždycky uklizeno. Na stole byl vždy čistý ubrus, kuchyňská linka byla srovnaná a umytá i úplně nahoře, okna se leskla (aby taky ne, když se umývala každý měsíc), postele byly krásně ustlané, v umyvadlech nebyly stopy po mýdle, prádlo vždycky krásně vonělo a každý nový den začínal poctivým větráním všech místností.
Ano, u nás doma mělo všechno své místo, vše bylo srovnané a uklizené. Výjimkou byly dva pokoje. Asi tušíte správně, že to byly ty dětské. Jeden z nich patřil našemu bratrovi, kterého z našeho povídání taktně vynecháme, ten druhý jsme obývaly my dvě. Vzpomínám si, že jsme se hádaly snad skoro o všechno. Když se jedna potřebovala učit, ta druhá si chtěla pouštět písničky, když jedna chtěla spát, ta druhá si četla. Na čem jsme se ale shodly dokonale, byl stav našeho společného pokoje. Skříně praskaly ve švech, protože jsme byly líné skládat si oblečení, šuplíky s učením nešly zavřít, protože jsme skladovaly každý papír, postele jsme stlaly jen v rychlosti a chuchvalce prachu na poličkách jsme sveřepě přehlížely. Naše máma nemohla pochopit, jak ona může mít dvě tak nepořádné dcery, ale i když se snažila, nenadělala s tím vlastně vůbec nic.
A byla svatba a doma binec
Pak jsme se vdaly (i přes varování našich rodičů, že takové bordelářky si nikdo nevezme :) ) a začaly pečovat o své vlastní domácnosti. Pokud teď čekáte rychlý šťastný konec v tom smyslu, že se nám najednou otevřely oči, viděly jsme všechen ten nepořádek okolo sebe a ze dne na den proměnily naše domovy v uklizenou oázu, asi váz zklamu. Nic z toho se nekonalo. Naše cesta k uklizené domácnosti trvala celé roky. Naše skříně stále byly plné věcí, které jsme vlastně vůbec nepotřebovaly, na všech poličkách a volných plochách se povalovaly všelijaké drobnosti, na které nějak nikde nebylo místo, na umyvadlech byly stopy od mýdla a zubní pasty, a před každou návštěvou jsme celý den uklízely, rovnaly a ukrývaly, což bylo samo o sobě velmi vyčerpávající.
Právě tenhle velký úklid, který jsme absolvovaly vždy, když měl do našeho domova přijít někdo další, byl ale jasným signálem toho, že nám v našich domovech není tak úplně dobře. Nakonec jsme si to musely přiznat. V uklizeném prostředí se žije zkrátka lépe. I těm největším chaotikům.
Mě samotnou před lety hodně oslovila věta z jedné knížky o tom, že to na co se díváme a čím se obklopujeme, má na nás velký vliv. Pokud žiji v neuspořádaném prostředí, kde na mě z každé poličky něco padá a kde nemůžu nikdy nic pořádně najít, celý můj život bude vlastně jeden velkých chaos a nepořádek. A to jsem nechtěla. Zjistila jsem, že organizovaný bordel zní sice jako docela hezká fráze, ale když si člověk uklidí, je mu dobře na duši. Proto jsem začala mnohem víc přemýšlet o tom, jak žiji a v čem vlastně žiji. A nebyla jsem sama.
Kde je vůle, tam je cesta
Zatímco v dětství a dospívání jsme se my dvě dokonale shodly na tom, jak svůj pokoj neuklízet, o pár let později, jsme jedna druhou začaly inspirovat v tom, jak ve svém domově udržet pořádek. Vzhledem k tomu, že jsme byly na mateřské a doma jsme trávily většinu svého času, začaly jsme přirozeně toužit po tom, aby prostředí, ve kterém jsme nejčastěji, bylo příjemné nám i našim rodinám. Začaly jsme vědomě číst knížky, které se tomuto tématu věnovaly, začaly jsme vyhledávat informace, jak věci dělat jinak. A ono to najednou šlo. Změna tedy nakonec přišla přesně ve chvíli, kdy jsme se pro ni vědomě rozhodly.
Nakonec jsme vlastně obě zjistily, že právě doma jsme měly od dětství vzor, který jen stačilo aspoň trochu napodobit, protože vše, co jsme se v těch knížkách dočetly, jsme vlastně měly celou tu dobu před očima.
Najít tu správnou cestu už pak bylo vlastně docela snadné, protože je to jako s mnoha jinými věcmi. Když něco opravdu chcete, cestu už nějak najdete.
Proto vás na tomhle místě chceme hlavně povzbudit. Pokud nejste úplně spokojení s tím, jak to u vás doma vypadá, pokud se necítíte nejlépe v systému, který jste si nastavili, změňte to. To, že jste doteď možná žili v nepořádku a chaosu vůbec neznamená, že v tom musíte pokračovat.
Základní principy uklizené domácnosti
Generální úklid je naprostý základ vašeho uklizeného domova. Vás by ale nejspíš ze všeho nejvíc zajímalo, co konkrétně jsme tedy udělaly proto, aby naše domovy byly útulné a uspořádané zároveň. Podrobněji se právě těmto konkrétním krokům budeme věnovat v druhé půlce měsíce, dnes tedy jen několik základních principů uklizené domácnosti, které jsme se naučily dodržovat a vy s nimi můžete začít třeba už dnes. :)
Toužíte žít také v krásném a uklizeném domově?
Necítíte se ve svém domově už delší dobu dobře? Zjišťujete, že heslo „bordel v bytě, šťastné dítě“, není tak úplně pravdivé? Toužíte zbavit svůj domov nepořádku a chaosu, ale nevíte, kde a jak vlastně začít?
Změnit zajeté koleje není snadné, ale s námi na to nemusíte být sama.
Pojďme to společně probrat a najít nový směr pro váš domov při konzultaci.
Na konci na vás nebude čekat jen nádherně uklizený domov, ale především ten báječný pocit opravdové úlevy a radosti.
Chcete jej zažít? Napište nám ještě dnes.