Nebudeme lhát. Na březen jsme se těšily. Jeden z důvodů je samozřejmě ten, že v březnu oficiálně začíná jaro (naše nejoblíbenější roční období), a ten druhý je série článků na téma JÍDLO. Právě jídlo je totiž naše každodenní radost. Se vším, co k němu patří. Velký podíl na tom má jistě naše máma. O teplé jídlo u nás doma nikdy nebyla nouze. A naše máma nejednou překvapila otázkou nějakou z našich kamarádek, zda nemá hlad a jestli by si dala raději kuře na paprice nebo špagety. Obojí bylo samozřejmě uvařené na sporáku. Jen tak. V úterý odpoledne.

I naše babička má jistě velkou zásluhu na tom, jak pozitivně vnímáme jídlo a vše s ním spojené. Asi nikdy jsem nikoho neslyšela s takovou láskou mluvit o jídle, jako to dělávali každé ráno babička s dědou. Zatímco jsem ležela v teplých peřinách, oni si už  v kuchyni láskyplně povídali o tom, co bude dnes k obědu. S láskou k jídlu i k sobě navzájem. Babička vařila každý den ve svých velkých hrncích. Tak velkých, že se v podstatě každý mohl kdykoliv zastavit a přijít. Kromě vřelého uvítání dostal také talíř dobrého jídla. I díky pohostinnosti tak žádný kousek jídla nikdy nepřišel nazmar.

Musím upřímně říct, že vyrůstat v prostředí, kde neustále něco bublalo a vonělo pod pokličkou a židle u stolu nikdy nebyly prázdné, bylo jedním slovem krásné. A taky velmi inspirující.

Otázky na každý den

Jídlo jednoduše k domovu patří a je to velké téma každé rodiny. Musíme ho řešit každý den a to hned několikrát. A otázek kolem jídla je víc než dost. Kdy nakupovat a kolik? Kdy vařit a co? Jak plánovat jídelníček a jestli vůbec? Jak správně stolovat a hlavně, jak to naučit své děti? Celý měsíc se na blogu budeme těmito otázkami zabývat. V dnešním článku se ale zaměříme na neméně důležitou stránku jídla. Na atmosféru, kterou každé jednotlivé denní jídlo má. Na to, jak si jídlo zamilovat a jak radost z jídla vnést i do svého domova a předat ji i svým dětem.

Snídaně

Nejsem ranní ptáče, ale rána mám ráda. Jeden z hlavních důvodů, proč je mám ráda, je samozřejmě snídaně. Snídám každý den a každý den s radostí. Po celé noci navíc cítím, že stejnou radost ze snídaně má i moje tělo. Ve všední dny snídám s dětmi sama, protože manžel odjíždí do práce dřív, a tak se i dětem snažím start do nového dne co nejvíc zpříjemnit.

Snídaně je jednoduše základ každého dne a pokud chcete svému tělu dopřávat dobré věci, snídani mu neodpírejte. I v případě, že nemáte po ránu zrovna hlad. Zkuste sníst aspoň trochu ovoce s jogurtem nebo si udělejte ovocné smoothie. Rozhodně není dobrý nápad vypít po ránu jen šálek kávy a hned se rozběhnout za úkoly dne. Mimo to, že ochudíte své tělo o potřebnou energii po dlouhé noci, ochudíte taky sebe o krásný čas, který můžete u snídaně strávit.  U snídaně máme příležitost naladit se na nový den, rozmyslet si v klidu vše, co nás čeká, případně prohodit pár milých slov s našimi nejbližšími. Snídaně je v běžném pracovním týdnu asi nejkratší jídlo dne. Často nezabere víc než deset minut. Deset minut, které nám můžou pomoci prožít dnešní den v tom správném tempu.  

Máte pocit, že ve svém ránu rozhodně ani těch deset minut nemáte? Ale máte. Stačí si třeba jen natáhnout budík o těch deset minut dříve a udělat si ze snídaně svoji prioritu.

Oběd

O tom, jak je oběd důležitý a proč, jsem psala už v článku o denní rutině. Oběd nám pomáhá přirozeně se zklidnit po činorodém dopoledni (ano, psala jsem i o tom, proč je dobré mít dopoledne víc aktivní než odpoledne) a přejít do klidnější části dne. Oběd je zkrátka přestávka. Chvíle klidu, kterou všichni v dnešním uspěchaném světě tolik potřebujeme.

Je to asi rok, co ve všední dny obědvám většinou úplně sama. Ze začátku to pro mě byla velká změna, se kterou jsem si tak trochu nevěděla rady. Jíst sama mi najednou přišlo velmi nepřirozené.Dnes už si tyhle chvíle ale moc užívám. I když ne vždy si vařím a občas si jídlo také koupím, většinou si ho přinesu domů a sním si ho v poklidu doma. Nikdy nejím jídlo přímo z krabičky, ale dávám si jej na talíř a udělám si kolem sebe hezké prostředí. Jím zásadně u jídelního stolu v kuchyni a bez počítače. Někdy jím úplně v tichu, třeba jen u zapálené svíčky. Jindy si pustím hudbu a případně si k jídlu vezmu knížku. K jídlu si nikdy neberu počítač a snažím se dát pryč také telefon (v tom mám ale ještě své mezery) :-)

Večeře

Mám ráda všechna jídla dne, ale večeře určitě nejvíc. V pracovním týdnu je večeře jediné jídlo, u kterého se scházíme celá rodina a má tak svoji zvláštní a specifickou atmosféru. Zatímco oběd bývá opravdovou oázou ticha a klidu, u večeře je u nás doma ve znamení rodinného bzukotu. Právě večeře je čas, kdy si můžeme sdělit všechny události dne a povídat si o tom, co nás čeká další den.

Musím se ale přiznat, že večeře je také čas, který já jako máma musím dopředu plánovat a aktivně na něj myslet. Zjistila jsem, že večeři si společně mnohem lépe vychutnáme, když si dám tu práci a uvařím nějaké teplé jídlo (v zimě to často bývají třeba husté polévky). U teplého jídla se zkrátka většinou sedí déle a povídá se lépe, protože i samotná vůně a chuť dobrého jídla působí v rodině jako takový tmel, u kterého je všem dobře.

Právě k teplým večeřím se už pár měsíců znovu vracím. Byly součástí našeho dne než se narodil třetí syn. Po jeho narození jsem ale ve vaření přirozeně povolila a tím pádem dostaly mnohem volnější průběh také naše rodinné večeře. A nebylo to dobré.

Rodinná večeře nebo jakékoli jiné rodinné stolování je totiž něco mnohem víc, než společné jídlo. Když jíme jako rodina spolu, znovu se učíme spolu jako rodina být. Učíme sebe i své děti navzájem si naslouchat, konverzovat, společně se smát. Jsme dětem příkladem v tom, jak stolujeme a můžeme si být celkem jistí, že ať už to děláme dobře nebo špatně, naše děti to jednou budou dělat stejně. Právě proto je u nás doma společná večeře jednou z denních priorit. Ano, říkám popravdě,  že především mě, jako mámu to stojí čas i energii, ale stojí mi to za to.

Tři výjimečná jídla týdně

Kromě výše vyjmenovaných jídel, které jsou běžnou součástí každého dne, máme v týdnu také tři výjimečná jídla. Jaká to jsou?

Páteční večeře – V pátek večer dělávám domácí pizzu nebo podobné jídlo, které navodí pohodovou víkendovou atmosféru. Zatímco přes týden večeříme např. zeleninové polévky (ale někdy taky chleba ve vajíčku :) ), páteční večer, je zvláštní tím, že jíme jinak a také déle než jiné dny.

Sobotní snídaně – Sobotní snídaně jsou naším malým rodinným svátkem. Trvají dlouho, zvlášť v zimě. Často se jejich doba protáhne i na více než dvě hodiny. Děti to samozřejmě s námi u stolu tak dlouho nevydrží, ale pro nás s manželem jsou sobotní snídaně většinou čas, kdy pomalu popíjíme kávu a povídáme si o všem, na co jsme během týdne neměli čas nebo energii.

Nedělní oběd – Neděle má u nás doma slavnostní atmosféru. Nedělní dopoledne trávíme na bohoslužbě v kostele, takže o dlouhých nedělních snídaních si můžeme nechat jen zdát. O to víc si ale užíváme nedělní obědy. Ty jsou pro nás příležitostí k tomu prostřít svátečně stůl a vychutnat si nějaké opravdu slavnostní jídlo, které přes týden obvykle nevařím. Ve všední dny nejíme příliš často maso, někdy dokonce vůbec, takže o víkendu si pak užíváme právě pokrmů z masa či poctivých omáček, ale také domácích moučníků a dezertů.

Střídmost jako životní styl

Pokud bych chtěla, aby vám tento článek něco přinesl, pak by to byla každodenní radost z jídla. Rozhodně si ale nepleťme radost z jídla s přejídáním. Ono totiž přejídání ve skutečnosti s radostí moc společného nemá, protože ten, kdo se neustále přejídá, je většinou spíš nešťastný. Minimálně z toho, jak vypadá.

Jídlo je úžasná věc. Jen v našich končinách jsme už trochu zapomněly na to, jak je jídlo ve skutečnosti vzácné. Jakmile ucítíme jen sebemenší náznak hladu, máme v podstatě kdykoli a kdekoli možnost jej zahnat. Celé to vede k tomu, že jíme víc než potřebujeme a nakupujeme ještě víc, než dokážeme sníst. A ke všemu za jídlo už vlastně vůbec necítíme vděčnost. Mnohem víc přemýšlíme nad tím, jak to udělat, abychom nepřibrali, a tak počítáme kalorické tabulky a omezujeme se, abychom se následně zase přejedli. Přitom nám nejspíš ze všeho chybí jedna důležitá věc. Střídmost. Pokud se naučíme brát střídmost jako životní styl, máme vlastně vyhráno. Ano, střídmost sama o sobě vám nejspíš nezaručí postavu modelky (pokud po ní toužíte), ale pomůže vám udržet vaše tělo zdravé a v kondici.

Zamilujte si jídlo. Třikrát za den.

Mně samotné velmi pomohl francouzský pohled na stravování. Údajně (bohužel si to nemůžu ale ověřit, protože jsem ve Francii nikdy nežila), jí Francouzi pouze třikrát denně a jejich děti čtyřikrát (odpolední svačina). Snídaně, oběd a večeře. Jídla, na které se můžete během dne těšit a opravdu si je vychutnat. A rozhodně si je vychutnáte, protože budete cítit hlad. Funguje to, mám to vyzkoušené. Přiznám se ale, že se často stravuju spíše jako francouzské dítě. Tedy s tou odpolední svačinkou :-) A ano, jsou dny, kdy mám k Francouzům i celému jejich stravování hodně daleko, nicméně už vím, jak začít druhý den o něco lépe.

Je samozřejmě celkem jedno, jestli si nakonec ustanovíte, že budete jíst třikrát nebo pětkrát. Princip je v tom, že mezi jídly nebudete nic uzobávat, takže se na každé jídlo budete opravdu těšit a radovat se z něj.

Vneste do svého domova radost ze společného jídla

Plánování, příprava jídla, společné stolování a s ním spojená rutina. To vše je neoddělitelná součást našich domovů. Spoustu tipů právě na téma jídlo najdete také v naší knize Zamilujte si svůj domov.

Je u vás doma společné jídlo doma hlavně jeden velký stres? Ráda byste konečně nastavila doma takový systém, díky kterému pro vás budou společné chvíle u stolu opravdová radost? Zamluvte si termín jednorázové telefonní konzultace, kde vše v klidu probereme, definujeme hlavní problémy a najdeme cestu k jejich řešení. I vy můžete žít v domově, který budete milovat.