Všichni víme, že se to s nimi nemá přehánět, většina si nad nimi ale stejně láme hlavu. Vánoční dárky jsou chtě nechtě v naší společnosti docela velké předvánoční téma. Někteří je shání celý rok, jiní vyrábí a řeší lokální značky a další jsou rádi, že to vždy stihnou tak tak. U někoho převažuje tradice, jiný se naopak z tradic chce vymanit a dárky neřeší. A i když se všichni ujišťujeme, že  Vánoce nejsou primárně o dárcích, dárky se přesto nejpozději s příchodem vlastních dětí stanou podstatnou součástí našich Vánoc. A je to špatně?

Dárky jen pro děti?

Samy jsme jako malé vánočními dárky žily, těšily jsme se na ně, psaly dopisy a o Štědrém dnu vyhlížely, zda už se ty dárky pod stromečkem objevily nebo ne. Samozřejmě, že jsme věděly, že to není to nejdůležitější, ale uši slyší a srdce cítí. Děti touží být obdarované, užívají si překvapení a to zvláštní kouzlo, které se kolem Vánoc objevuje. Dospělí se těší na to, že se budou moci s ostatními potkat u slavnostního stolu, na rozzářené oči svých děti a nejspíš i dobré jídlo i pití. A ano, jsou i tací, kteří se těší, az to budou mít za sebou. Většinou nám  udělá radost, když se ty naše vybrané dárky druhým líbí a my se zrovna trefili do jejich chuti. Čím jsme ale starší, jakoby se vzdáváme přání být mezi obdarovanými. A často pak slýcháváme věty jako: „já nic nepotřebuji, nedělej si starosti, hlavně nic nekupuj,…“

A nebo ne?

Přiznám se, já tyto věty nevypouštím. :-) I když jsem z dětských let už odrostla a měla bych možná už přecházet právě k těmto větám, že nic nechci a nic nepotřebuji, nedělám. :-) Vánoce jsou pro mě osobně obdobím velké radosti a vděčnosti. Jsem vděčná Bohu za jeho velký dar, že přišel jako miminko na tuto zem a dal sám sebe z lásky k nám. Není to pro mne pohádka, ale žitá skutečnost. Bůh nám dal v tomto činu obrovský příklad, který můžeme následovat. Umět dar přijmout a být darem pro druhé. Proto nechci vzít druhým radost z obdarování a stejně tak chci i já udělat radost druhým. V naší rodině se snažíme ukazovat právě na to, co znamená dar dávat i přijímat. Nechci, aby se veškerá pozornost soustředila jen na děti a na jejich dárky, zároveň mi ale nepřijde úplně fér jim říkat, že dárky nejsou důležité. Vím, že je to pro ně velká událost, těší se na ni a já si užívám ty jejich jiskry v očkách, chvíle napětí, zda opravdu dostanou, co si přály a moment překvapení a radost, když najdou, co hledaly. Víte ale, jakou mají radost děti, když si rozbalíte dárek, který připravily ony? Zvlášť naše holky vymýšlí a chystají dárky už nekolik měsíců. Pro další děti je to zase obrovská výzva překonat sama sebe a něco pro druhé vymyslet. Ne každému je obdarovávání přirozené a o to víc bych chtěla své děti povzbuzovat v obdarovávání druhých. Do našich životů podle mě patří obě roviny. Teď jen v tom najít ten správný balanc, že? :-)

A co se můžeme jako rodina naučit v dávání a přijímání dárků?

Vděčnost

Dnes je docela v módě minimalismus. Část společnosti vnímá, že příliš mnoho věcí, vjemů a majetku není vlastně to nejlepší. A čeho se minimalismus dotkne nejdříve? Právě věcí a dárků. I my jsme se po letech rozhodli ubrat na množství dárků pro naše děti. Přiznám se, že mít v rodině více dětí přirozeně vede k lepšímu promýšlení a ne bezhlavému nakupování. I kdyby nešlo o finance, byt prostě nenafoukneme a zbavovat se neustále velkého množství hraček mi přijde jako zbytečné plýtvání. Navíc už tušíme, které hračky a dárky mají opravdu smysl, a které jsou spíše zbytečnostmi a výstřelky. I když i těm občas ještě podlehneme. Věříme ale, že když děti ví, že nedostanou vše, naučí se víc rozlišovat, co si opravdu přejí a to víc za to (snad) budou vděčnější.  Přiznávám se ale, že naučit děti vděčnosti je v dnešní době docela obtížný úkol. Pro nás dospělé a pro děti obzvlášť, opravdu žijeme v blahobytu a můžeme si dovolit hrozně moc. Naučit děti vděčnosti je tak konkrétně pro nás oba s mužem velká výzva. Jak se to daří vám?

Radost

S vděčností jde ruku v ruce radost. Nevděční lidé, kteří stále nemají dost se prostě těžko budou radovat. Radost z vysněného dárku, na který jsem si opravdu musela počkat vydrží o dost déle než když dostaneme vše a hned. A na druhou stranu, když vidíme, že jsme druhým udělali radost, je vlastně radostí dvojnásobnou. A udělat někomu radost je pro mnoho lidí přece podstatou Vánoc.

Štědrost

Vést děti k obdarovávání vede ke štědrosti. Kromě toho, že můžeme obdarovávat sebe navzájem, máme dnes spoustu možností pomoci a udělat radost lidem, kteří to nemají vůbec jednoduché. Před Vánocemi (ale také mimo ně) mají i naše děti možnost se spolu s námi zapojit se do nějakého charitativního projektu a učit se tak, že nejsou na světě sami. Dávání dárků nás učí nebýt sobeckými. Představte si, že by všichni chtěli pro druhé jen to nejlepší, že by štědrost byla základní charakterovou vlastností člověka? Jak by takový svět vypadal. Vymyslet a realizovat dárek kvůli ostatním znamená, že nemyslíme na sebe, ale v tu chvíli obětujeme svůj čas, peníze, svoji zručnost, kreativitu a použijeme to vše pro někoho jiného A to není to opravdu samozřejmé, ale v každé době tolik pořebné. Je skvělé, když uděláme radost našim blízkým, když se ale umíme podívat ještě kousek za ně a jsme štědří i k cizím, máme možnost udělat svět ještě o něco milejší. :-)

Jedinečnost

Každý jsme jedinečný a každému udělá radost trochu něco jiného. Zajímat se o druhé a vymýšlet takové dárky, které jim opravdu udělají radost a neodbydeme je jen něčím, co by udělalo radost nám nebo ještě hůř, nezabýváme se dárkem vůbec, je docela umění. Když víme, čím druhému udělat radost, znamená to, že ho známe, že jsme s ním strávili už dostatek času na to, abychom ho poznali a věděli, co má rád. My jsme třeba až po letech s mužem zjistili a konečně rozklíčovali, jaké tipy dárků nás vlastně těší. On potřebuje něco do ruky, co může používat, já zase ocením dárek formou pomoci nebo zážitku, který můžeme prožít spolu jako rodina nebo si ho vychutnám sama. Jak jste na tom vy? Umíte dávat dárky přímo na tělo? Dostali jste někdy dárek, který vám vyrazil dech?

Dávat a přijímat nejen o Vánocích

Vánocemi dávání a přijímaní dárků samozřejmě nezačíná a ani nekončí. Umět přijímat i dávat se můžeme učit celý rok. A je skvělé, že kreativitě se meze nekladou. Ať už uděláte radost druhým dobrou kávou, pozváním k vám domů nebo pohlídáním dětí, vše se počítá a věřím, že radost uděláte v zimě i v létě. A nechte i druhé, ať můžou pomoci a udělat radost i oni vám. :-)

Přemýšlíte, kam dárky po Vánocích uložit?

Milujete u vás v rodině dárky, ale už 25. prosince řešíte vždy ten samý problém – kam nové dárky vlastně uložit? Je dětský pokoj vašich dětí přeplněný věcmi a vy nemáte v předvánočním shonu energii vše sama třídit a uklízet? Připadáte si zahlcená věcmi i činnostmi? Věříme, že toho stresu a zahlcení může být podstatně méně, pokud budeme hledat jeho zdroje a měnit naše zvyky a zlozvyky. Krok za krokem přesně toto měníme společně v Klubu Mámami. Klub je tu pro ženy, které chtějí skoncovat se zahlcením ve svém domově, ale i ve své hlavě. Přidejte se i vy ke komunitě žen, které chtějí víc než jen čisto a uklizeno a tvořte domov, který budete opravdu milovat.