Prázdniny jsou téměř u konce. Čas dovolených, táborů, výletů i polehávání u vody je pryč a po posledním prázdninovém víkendu naše dny dostanou znovu řád. Nebo možná taky ne. Zvlášť pro mámy, ale i celé rodiny, bývá září jedním z nejnáročnějších měsíců v roce. Tím spíš, pokud nás nebo naše děti čekají životní změny v podobě nástupu do zaměstnání či do školek a škol. Ve větších rodinách se tyto milníky navíc často vzájemně překrývají a o stres či chaos tak není nouze. Možná i vás letos podobné změny čekají a pokud je tomu tak, jistě vás napadá už teď spousta otázek, které vám na klidu rozhodně nepřidávají. Není divu. My bychom vám rády ten začátek školního roku přece jen aspoň malinko ulehčily. Proto jsme se také rozhodly věnovat celé září článkům zaměřeným na rodinnou organizaci. Nechtěly jsme ale hned z prázdnin naskočit rovnou do rozjetého vlaku plného rozvrhů, přípravy svačin a logistického plánování. Rády bychom, abyste se s námi před tím začátkem školního roku ještě na chvíli zastavily a pořádně zhluboka se nadechly. Dnešní článek je tak vlastně takovou zářijovou výzvou.
Každý nový školní rok, je stejně jako lednový Nový rok, zároveň také novým začátkem. Nemusíte mít ani školou povinné děti a přesto můžete září využít jako příležitost k zastavení. Pokud ty školou povinné děti máte nebo vás osobně čeká nějaká důležitá životní změna, chceme vás moc povzbudit k tomu, abyste tu příležitost k zastavení využila tím spíš. Možná už teď nervózně listujete seznamy věcí, které je třeba koupit, zařídit, naplánovat či zorganizovat. Zkuste je teď ale ještě na chvíli odložit stranou a položit si spolu s námi pár otázek.
Photo by: David Vávra
Jaké jsou moje priority?
Možná navenek říkáme, že priority máme ve svém životě jasně dané, kdyby ale někdo pozoroval, jak doopravdy vypadají naše dny, často by se asi divil, čemu místo svých hlásaných hodnot doopravdy věnujeme svoji pozornost. Kde jsou totiž naše priority, tam je ve skutečnosti i náš čas. Nevíme, v jaké jste zrovna životní situaci, co prožíváte ani jaké priority momentálně máte. Ty jsou to totiž opravdu jen vaše. Jak už slovo priorita napovídá, jde o něco důležitého v našem životě. A těch opravdu důležitých věcí tak v našem životě nemůže být příliš. Je nutné jim dát jasné pořadí a s jejich počtem to nepřehnat. Dvě až tři priority jsou tak jistě víc než dost. Náš čas i pozornost jsou omezené a opravdu nejde stihnout vše. Možná, že za pár týdnů bude zase čas své priority přehodnotit. Na tom není nic špatného. Rozhodně je ale dobré se nad nimi zamyslet, klidně si je sepsat na papír a pravidelně se k nim vracet. Pak si totiž možná nebudete muset pokládat následující otázku.
Chci žít v chaosu?
Předpokládám, že jen málokdo by na tuto otázku odpověděl kladně. Kdo by si chtěl přiznat, že jeho každodenní život je chaos. Přesto se v něm nejspíš někdy ocitla každá z nás. Většinou právě ve chvíli, kdy jsme trochu zapomněly, jaké jsou doopravdy ty naše priority. Nebo ve chvíli, kdy jsme si je vlastně ani pořádně neurčily. Začátek školního roku je pro takový chaos jako stvořený. Tolik úkolů najednou máme udělat, tolik věcí zařídit a všechno se zdá být neodkladné, na všechno, jako by už bylo včera pozdě. Jaká je ale vaše priorita pro letošní školní rok? Nebo pro letošní září? Pokud například nastupujete do nové práce a vaše dítko do školky, je velmi pravděpodobné, že nějakou dobu nebudete stíhat další věci, kterým jste se třeba doposud věnovala. Náš denní časový balíček máme spravedlivě všichni stejný. Všichni máme svých 24 hodin a je opravdu jen na nás, jak je rozdělíme. Zkuste si teď položit i třetí otázku.
Opravdu chci říkat věty „Nestíhám“ nebo „Nemám čas“?
Žijeme v rychlé době a občas se až zdá, že kdo žije rychleji, vyhrává. Zvykly jsme si nestíhat, zvykly jsme si mít svůj diář neustále plný, zvykly jsme si na otázku „Jak se máš?“ automaticky odpovídat „Nestíhám, znáš to.“ Svým dětem až příliš často říkáme „Počkej“ nebo „Za chvilku“ (ano, i my tyhle věty moc dobře známe).
Navzdory oblíbenému hashtagu #slowliving to stejně pořád vypadá, že ten, kdo zrovna nespěchá nebo dokonce stíhá a umí si svůj čas dobře rozvrhnout, je minimálně trochu podezřelý. To, že nestíháme ale daleko spíš značí to, že žijeme v chaosu a nemáme srovnané priority, než to, že bychom byli tak nesmírně žádoucí a produktivní. Nikdo z nás totiž ve skutečnosti nemusí nestíhat. Náš čas je opravdu jen náš. I když si náš čas i pozornost neustále nárokuje něco nebo někdo, ve skutečnosti vždy záleží především na nás, komu a čemu svůj čas dáme.
Možná je právě začátek školního roku ten správný čas trochu zpomalit a jednoduše se rozhodnout svůj čas lépe plánovat, rozvrhnout a stíhat o něco víc, než doteď. Ano, pravděpodobně to bude znamenat naučit říkat ne, ale dokonce i zvažovat to skutečně nejlepší mezi více opravdu dobrými věcmi. Ne, není to vůbec snadné, ale s vědomím, že čas je vzácná veličina, bude to každodenní rozhodování přece jen o něco snazší. Zkusíte to? My rozhodně ano!
Bonusová otázka: Jaký je můj (náš) cíl pro letošní školní rok?
Je dobré mít priority. Je ale taky dobré mít své cíle. Ve chvíli, kdy víme kam a k čemu směřujeme, jde se nám o dost snadněji. Máte nějaký svůj cíl? Může jít o něco viditelného jako je zhubnutí těch pěti kil, které vás od zimy trápí nebo zlepšení anglické konverzace, ale může to být také něco, co se týká jen vašeho soukromého života. Do své situace vidíte nejlépe jen vy. Možná, že potřebujete více společného času s rodinou či partnerem, možná naopak potřebujete víc času pro sebe. Možná cítíte, že se navzdory očekávání okolí, potřebujete a chcete vrátit zpátky do práce a možná si naopak čím dál víc uvědomujete, že se do ní (i přes očekávání okolí) zatím vrátit nechcete…
Ať už je to cokoli, přemýšlejte o svých cílech a mluvte o nich i se svým partnerem a dětmi. A poslouchejte i jejich cíle. Zkuste si třeba ještě teď o víkendu sednout a společně si říct, kam a k čemu budete směřovat v tomto školním roce. Právě společný cíl a směr je totiž často mnohem důležitější, než všechny rozvrhy a tabulky dohromady.
Pro naši rodinu byl v minulém roce rodinným cílem i prioritou právě společný čas. Nebylo to úplně zadarmo. Pro mého muže to znamenalo změnu práce, pro mě zase rozhodnutí být ještě víc přítomná (nejen fyzicky) v našem domově. Stejně tak nás to stálo každodenní přehodnocování a zvažování našich plánů a aktivit. A musím upřímně říct, byl to dobrý rok! Plný společných chvil a zážitků s dětmi i ve dvou. Myslím, že za celých těch předchozích deset let manželství, jsme s manželem nenachodili tolik kilometrů na společných procházkách a nepropovídali tolik hodin. Navíc jsme zjistili, že čím víc času spolu trávíme, tím víc se na sebe těšíme a tím raději spolu jsme. Na z toho by ale nebylo, kdybychom se pro to na začátku nerozhodli.
Photo by: David Vávra
Tohle je vaše příležitost
Milé ženy, mámy. Tento článek jsme adresovaly vám a především vám. Jste to totiž hlavně vy, kdo celý rok bude plánovat, organizovat, dohlížet na domácí úkoly, hlídat termíny doktorů, školních akcí, vystoupení hudební školy a zápasů florbalu. Vy sama jste manažerkou vaší domácnosti a bude tak záležet především na vás, jak vaše rodina ten další školní rok stráví. To samozřejmě neznamená, že máte všechnu práci a povinnosti mít na starost sama. Neberte to tedy prosím teď jako další břímě, které na vás padá. Zkuste ale ten nový školní rok vzít jako výzvu pro sebe i vaši rodinu.
Máte opravdu jedinečnou příležitost vnášet řád tam, kde je možná dnes chaos, můžete věci měnit, opouštět zaběhlé, ale možná špatné návyky celé vaší rodiny, podporovat a vnášet do vašeho domova nový a svěží vítr. Jako žena jste to nakonec totiž právě vy, kdo k tomu má ty nejlepší předpoklady. Váš domov bude takový, jaká jste vy. Jedinečný stejně jako vy. Věřte, že na vás opravdu hodně záleží.
My bychom vám moc přály, abyste si už ty příští prázdniny mohla říct: „Byl to opravdu dobrý rok!“