Léto je v plném proudu a my všichni, ať už pracujeme, jsme doma s dětmi, studujeme nebo děláme cokoli jiného, jedeme momentálně v tak trochu jiném režimu. Z dětství máme zažité dva měsíce prázdnin a tak trochu se jich nechceme vzdát ani v dospělosti. Dva letní měsíce jsou tak ve znamení nových zážitků, odpočinku. Jsou ale také časem hromadných přesunů, balení a přenášení tašek, kufrů a batohů z místa na místo a návratů, které s sebou nesou nejen nové vzpomínky, ale také oblečení plné písku, skvrn od trávy a kdoví čeho všeho. To je nejlépe v co nejkratším čase potřeba roztřídit, vyprat, vysušit, vyžehlit, aby bylo připravené na další dobrodružství.
Celé léto tak prakticky neustále balíme a vybalujeme. Ve chvíli, kdy se vám pod nohami ale začnou motat také vaše malé ratolesti, stává se z balení na cesty přímo adrenalinová činnost. Dnešní článek je tedy věnovaný všem, kteří řeší jak zvládat balení na cesty i běžné povinnosti v prázdninovém režimu.
Výzva s názvem: Cestujeme s dětmi
Já sama jsem nikdy nebyla vášnivý cestovatel, a tak pro mě ani balení a vybalování vždy představovalo spíš stres než pocit vzrušení z očekávaného dobrodružství. Když se ale narodily děti, zjistila jsem teprve, co to znamená stres z balení. Myslím, že na první dovolenou s miminkem jsem balila nejméně dva dny a vůbec jsem nechápala, jak někdo může cestovat s více dětmi.
Ještě horší to ale bylo po návratu, kdy jsem netušila, jak to množství špinavého prádla a všechny ty další věci, znovu roztřídím a uklidím zpět na své místo s tím řvoucím uzlíkem na rukách. Nejednou mi tak vybalování trvalo třeba i tři dny. Z překračování tašek v předsíni jsem ale rozhodně nadšená nebyla a tušila jsem, že jako všem ostatním, i v tomhle budu muset najít nějaký systém.
Na úvod je nutno říct, že cestování s dětmi je v každém směru náročnější, než když cestujete sami či ve dvou. A čím jsou děti menší, tím je všechno většinou náročnější. Sepsala jsem tedy aspoň pár věcí, které mi v letním režimu věčně sbalených tašek, pomáhají udržovat naši domácnost i mé nervy.
Nejdřív malí, potom velcí
Tímto heslem se řídím prakticky od chvíle, kdy se narodila první dcerka. Vždycky, když balím na dovolenou, chystám nejdřív věci dětem, pak věci společné a teprve nakonec balím sebe. Snažím se nedělat vše naráz, protože to je nejjednodušší způsob jak nechat půlku důležitých věcí doma.
Kartáček na zuby především
To si od doby, kdy jsem ho i s balíčkem spodního prádla zapomněla doma, říkám pokaždé, když někam jedu. Zároveň s kartáčkem se snažím balit na začátek vždy ty nejdůležitější věci a teprve když jsou všechny nezbytnosti pečlivě sbalené, začnu se shánět po čtvrté knize ke čtení, o které dopředu vím, že ji stejně neotevřu. Co kdyby ale náhodou…? :)
Prázdný koš na prádlo
Dřív jsem klidně odjela na dovolenou s vědomím, že u pračky i v koši s nevyžehleným prádlem mám hezkou kupu oblečení. Po příjezdu jsem se ale nestačila divit, když jsem i týden v kuse prala a žehlila a nic z toho nemělo konce. Od jisté doby se tak snažím mít před odjezdem vyprané i vyžehlené všechno oblečení, i když si ho nebalím do kufru. Po příjezdu tak řeším pouze oblečení, které jsme měli s sebou. I tak to samozřejmě vyjde na pěkných pár praček a několik hodin s žehličkou.
Zhasnuto, vypnuto, uklizeno
V takovém stavu se snažím opouštět náš byt pokaždé, když z něj odcházíme na odpoledne nebo odjíždíme na dva týdny. To poslední, co chci po příjezdu vidět, je dva týdny starý nepořádek. Nevybalené tašky udělají totiž nepořádek nový během pár minut, proč si ale přidávat práci navíc?
Vybaleno v den příjezdu
Je jasné, že při návratu domů ve tři ráno, vedou první kroky, přímo do postele a vše ostatní musí zkrátka počkat do druhého dne. My se většinou z dovolených vracíme v odpoledních hodinách a já se ihned po příjezdu pustím do vybalování a úklidu, abychom večer trávili už zase DOMA.
Když byly děti menší, vzpomínám si, jak se mi žaludek svíral pokaždé, když jsme se přiblížily k domovu, protože jsem věděla, že rozespalé a hladové děti znamenají jediné – křik a pláč. V tomto případě samozřejmě musí jít tašky stranou a počkat, až se malí členové rodiny aklimatizují, uspokojí všechny své životní potřeby a jdou si buď hrát nebo rovnou odpadnou do svých postýlek.
Malí cestovatelé
Cestování s malými dětmi je sice v mnohém náročné, ale rozhodně ne napořád. Miminko vám vážně s balením nepomůže a co by vám rozhodně pomoci mohlo, je pomocná ruka tatínka či babičky, kteří na dobré dvě nebo tři hodiny vyvezou kočárek na vzduch.
V batolecím či předškolním věku už jsou ale děti schopné při balení i vybalování docela slušně asistovat, chystat si dle vašich pokynů nebo třeba podle obrázkového seznamu věci na postel a vy tak můžete už spíše jen kontrolovat. Zhruba ve školním věku je dítě podle seznamu (nebo už i vlastních zkušeností) schopno se sbalit prakticky samo. Kontrola je ale jistě žádoucí ještě pěkných pár let po ukončení první třídy. :)
Photo by: David Vávra
Je pro vás prázdninový režim s dětmi noční můrou?
Chodíte do práce nebo pracujete z domova, máte svůj zaběhlý systém a vždy znovu se děsíte té chvíle, kdy nastane prázdninový režim nebo kdy zůstanou děti doma s nemocí?
Mění se pravidelně v těchto chvílích váš domov v bojiště, kde vládne nepořádek a chaos? A víte, že takhle to být nemusí?
Pojďte se spolu s námi připravit dopředu.
V telefonní konzultaci spolu vše probereme a připravíme krizový plán, který vám pomůže tato náročná období s dětmi zvládnout v klidu a bez stresu.
